﻿<p>Narodil jsem se $[birthDate] ve Stuttgartu, hlavním městě Bádenska-Württemberska, do rodiny inženýra, který pracoval v závodě společnosti Daimler-Benz. Od dětství jsem si rád hrál se vším, co můj otec navrhoval, a často mě brával do továrny, kde jsem s nadšením sledoval, jak vzniká německá automobilová síla. Rád jsem pozoroval dělníky při montáži automobilů na pásu - připadali mi jako bohové a kouzelníci a jejich namáhavou práci jsem sledoval s obrovským zaujetím. Technika byla mou vášní.</p>
<p>Matka zemřela, když jsem byl ještě malý, a zůstali jsme sami. Otce to zdrtilo, ale dokázal se se situací vyrovnat a začal mě vychovávat. Často tak důrazně, že při výprasku zlomil hůl, nebo mi za nějakou lumpárnu přidal další políček. Často opakoval: „$[firstName], chlapče, v životě ti pomohou jen vědomosti a pevná vůle.“ Dnes jsem mu za to vděčný, protože nevím, kým bych byl, kdyby mě nevychovával tak přísně.</p>
<p>Krajina, v níž jsme žili, podporovala tělesný rozvoj, protože masivy Černého lesa a Švábské Alby nebyly daleko. Vstoupil jsem do alpského klubu a začal se učit horolezectví. Než jsem dokázal s jistotou vystupovat na místní vrcholy, nejednou jsem si odřel kolena a spálil ruce o lano. Už jsem uvažoval, že se stanu profesionálním horolezcem jako Carl Win nebo Tony Kurtz a zdolám všechny nejvyšší vrcholy světa, ale jednoho dne mě otec vzal na leteckou přehlídku, kde jsem poprvé viděl letadla zblízka. Od té chvíle jsem se do oblohy zamiloval navždy.</p>
<p>Celý následující měsíc jsem otce prosil, aby mi po dokončení technických kurzů dovolil nastoupit do letecké školy. Měl jsem na otce štěstí, protože mě nakonec pochopil a dovolil mi to...</p>
<p>A nyní, $[startDate], ve věku $[age] let a v hodnosti $[startRank], jsem dorazil na letiště $[startSquadronName], plný nadšení a připraven získat slávu, vyznamenání a uznání...</p>